Jak je to doopravdy se zdravým mlékem? Díl 1, Helmut Wandmaker Jak je to doopravdy se zdravým mlékem? Díl 2, Helmut Wandmaker Poddiagnostikování citlivosti na lepek Guláš zvaný makrobiotika, manželé Volmovi Desatero bioenergetické hygieny, Darius Nosreti Weleda, články o péči o děti Experiment: škodí mikrovlnka zdraví? Přirozená regulace početí podle MUDr. Eugena Jonáše Bude moje dítě zdravé?, Jana Doležalová Příroda či chemie (původ vůní), Ing. Vít Syrový Alergie - bez řešení?, Mgr. Alois Komorous Chřipky a nachlazení jinak, Mgr. Alois Komorous Éterické oleje a homeopatie, Mgr. Alois Komorous Potřebuje naše tělo vitamíny v tabletách?, Ing. Vít Syrový Potraviny, barvy, zdraví - zajímavé souvislosti, Ing. Vít Syrový Očkování - obchod se strachem?

Dočetl jsem se (vyhodnocování snímků z mamografu) Přídatné látky, Ing. Vít Syrový Přídatné látky 2, zaměřeno na alergie, Ing. Vít Syrový Umění Feng-shui, Ing. Arch. Milena Moudrá Proč umírají kojenci, RNDr. Evžen Andres, Ing. Jana Jiříčková Korespondence orgánů a směr léčby, J. T. Kent Události před narozením (vlivy v těhotenství, porodní mechanismus), Vlasta Marek Banánová republika (jsou banány vůbec zdravé?), Jan Sochor Názvy nemění podstatu (léčba bioenergií), Ing. Josef Schrötter Rizika mobilu pro těhotné, MF Dnes Pozoruhodné experimenty s mobilem - videa z Youtube Děti by měly vidět z kočárku na rodiče, jsou pak klidnější a veselejší

Pokud trpíte takovou nemocí jako např. osteoporózou, Crohnovou nemocí, revmatickou artritidou nebo depresí, pravděpodobně nebudete obviňovat cereálie, které máte k snídani. Nakonec není divu, nesnášenlivost lepku, neboli celiakie, je reakcí na bílkovinu zvanou gluten a odhadovalo se že postihuje pouze jednoho z 1000 obyvatel.

Nyní ale dva američtí lékaři, James Braly a Ron Hoggan, publikovali knihu Dangerous Grains (Nebezpečné obilniny), která tvrdí že to, co bylo považováno jako relativně vzácná nemoc může být mnohem více rozšířené než se dříve myslelo. Braly a Hoggan naznačují, že nesnášenlivost lepku nepostihuje pouze několik lidí s celiakií, ale dokonce až 2-3% populace.

Tvrdí, že tzv. glutenová senzitivita (citlivost na lepek) je u kořene velké části případů rakoviny, chorob autoimunity, neurologických a psychiatrických stavů a nemocí jater. Z toho vyplývá, že západní dieta, intenzivně založená na pšenici - chléb, cereálie, pečivo, těstoviny - ve skutečnosti dělá milióny lidí nemocnými.

Pokud se Vašeho lékaře zeptáte na celiakii, pravděpodobně Vám poví, že to znamená poškození střevní stěny, které způsobí problémy s vstřebáváním určitých živin, jako železa, vápníku a vitamínu D. Důsledkem je, že se u Vás mnohem snadněji objeví nemoci jako osteoporóza, anémie, a samozřejmě celá řada žaludečních a střevních problémů.

U postižených dětí se často popisují "poruchy růstu". Důkaz, že celiakii máte přichází, pokud se poškození střeva ukáže na biopsii. Léčebným postupem, který má vysokou míru úspěšnosti, je odstranění glutenu - který se nachází v žitu a ječmenu stejně jako v pšenici - z Vaší diety.

Pokud mají Braly a Hoggan pravdu, problém je mnohem více rozšířen než profesionální lékaři věří. Autoři navrhují, aby byla celiakie přejmenována na senzitivitu na gluten a v dodatku knihy tvrdí, že nejméně 192 nemocí, počínaje Addisonovou nemocí a astmatem, a konče vadami spermatu, vaskulitidou, revmatickou artritidou a poruchami štítné žlázy, má enormní výskyt mezi těmi, co jsou gluten-senzitivní.

Kniha Dangerous Grains obsahuje nejméně tucet historií případů lidí, kteří se zotavili z celé škály chronických problémů - bolesti zad, chronické únavy, autoimunitní choroby lupus - čistě dodržováním diety neobsahující lepek. Oba autoři potvrzují výborné osobní zkušenosti z této změny. "Po vynechání obilovin s glutenem," píše Hoggan, "jsem si uvědomil, jak nepříjemně a chronicky nemocný jsem byl po většinu svého života".

Pokud jste z těch co nedávno navštívili lékaře-dietologa nebo naturopata, tak to pro Vás asi není žádné překvapení. Jeden z jejich nejčastějších návrhů je dočasně vyřadit pšenici ze stravy aby se zjistilo, jestli to způsobí nějaký rozdíl. Faktem je, že řeč o pšeničné alergii se tak rozšířila, že minulý listopad byl Poradní výbor výrobců mouky donucen vydat stanovisko varující před nebezpečím takové myšlenky. Profesor Tom Sanders, vedoucí nutrice a dietetiky na King's College v Londýně byl citován že řekl: "Dokud netrpíte celiakií, velice vzácnou chorobou, je vynechání pšenice z Vaší diety extrémně nerozumné."

Sanders určitě reprezentuje hlavní proud z pohledu medicíny, ale je zde velmi dobrá evidence - jako např. práce Dr. Harolda Hina z Banbury v Oxfordshire - napovídající o tom že tento názor již možná potřebuje poopravit. Během asi jednoho roku, Dr. Hin provedl krevní testy prvních 1000 pacientů, kteří přišli do jeho ordinace se stížnostmi na problémy které mohou indikovat celiakii, jako je anémie nebo chronická únava. Třicet z nich bylo testováno pozitivně a diagnóza byla potvrzena biopsií.

To naznačuje, že celiakie se objevila v poměru tří ze sta, třicetkrát více než se předpokládalo. Důležité přitom je, že všichni mimo pěti neměli vůbec žádné střevní příznaky. "Nedostatečná nebo chybná diagnostika celiakie," jak Hin vyvodil v článku pro British Medical Journal v 1999, "je obvyklá v obecné praxi a často vede k vleklé a zbytečné nemocnosti."

Později, velký výzkumný program prováděný Centrem pro výzkum celiakie na Marylandské Univerzitě v Baltimore potvrdil výsledky Dr. Hina. Vědci zde testovali 8199 dospělých a dětí. Jedna polovina z tohoto vzorku měla různé symptomy které jsou s celiakií spojovány a z této části, jedno ze 40 dětí a jeden ze 30 dospělých byli testováni pozitivně na celiakii.

To ale nebyla pouze tato část, u koho vyšlo najevo že má problémy s pšenicí. Mnohem více znepokojující bylo co objevili Marylandští výzkumní pracovníci, když testovali druhou půlku vzorku, což byli zdraví dobrovolníci, vybraní náhodným výběrem. Mezi dětmi do 16 let, jedno ze 167 mělo celiakii, a poměr u dospělých byl dokonce ještě vyšší - jeden ze 111.

Pokud jsou tyto proporce pravdivé pro Americkou populaci jako celek, znamená to, že 1,8 milionu dospělých a 300 000 dětí má nediagnostikovanou celiakii - tito lidé, kteří dříve nebo později začnou mít nejasné problémy s cítěním se celkově nedobře, s problémy kvůli kterým jim budou nabízeny všemožné léky které jim pravděpodobně nebudou příliš pomáhat. K tomu všemu, budou ve vysokém riziku celé řady chronických onemocnění.

Zdá se tedy, že jsou zde dobré důkazy o tom že celiakie je poddiagnostikována. Ale tvrzení Bralyho a Hoggana jsou ještě mnohem radikálnější. Věří, že imunitní reakce na gluten, která poškozuje střevo u celiakie, může také způsobit problémy prakticky kdekoli v těle. Důkazem toho je test, který se týká bílkoviny obsažené v glutenu - gliadinu. Pokud má tělo imunitní reakci, vytváří protilátky. Test na protilátky proti gliadinu se označuje AGA a lidé kteří mají test AGA pozitivní, často nemají známky poškození střeva.

Skutečnost je, jak říká Dr. Alessio Fasano, který spustil výzkum na Marylandské univerzitě, že "Celosvětově je celiakie "mimo střeva" asi 15 krát častější než celiakie "ve střevě"." Braly odhaduje, že až 10-15% populace USA a Kanady má protilátky na gliadin, což je staví do rizika rozvoje nemocí jako lupenka, roztroušená skleróza, žloutenka, dráždivý tračník a ekzém.

Myšlenka glutenu způsobujícího poškození jiných částí těla než střev je podporována dalším lékařem z Velké Británie, Dr. M. Hadjivassiliou, neurologem v Královské Hallamshirské nemocnici ve Sheffieldu. Provedl testy AGA u pacientů, kteří měli neurologickou dysfunkci bez zjevné příčiny a zjistil, že více než polovina měla test pozitivní. Navíc pouze třetina z této pozitivní skupiny měla nějaké důkazy o poškození střev typického pro celiakii. Jinými slovy, zatímco protilátky na gluten mohou poškodit střeva, mohou také způsobit problémy kdekoli jinde. V tomto případě to bylo cerebellum (malý mozek), nebo periferní nervový systém.

Takže pokud může reakce na gluten způsobit problémy v mozku, může být také spojena s nemocemi imunity? Braly a Hoggan si myslí že určitě, a potvrzují to významnou klinickou úspěšností v léčbě pacientů s nemocemi jako Addisonova choroba, lupus, revmatická artritida a ulcerativní kolitida pomocí diety bez obsahu lepku. Faktem je, že téměř všechny systémy těla mohou být ovlivněny (viz níže). Takže pokud trpíte chronickými problémy, které jak se zdá nereagují na léčbu, odstranění pšenice na určitou dobu může mít smysl vyzkoušet.

Jste senzitivní na gluten?

Pokud trpíte něčím z následujícího, možná že jste senzitivní na gluten a stojí to za to zjistit.

• Problémy horního dýchacího traktu, jako záněty dutin, "alergie", "zalehlé uši"
• Symptomy spojené s špatným vstřebáváním živin jako anémie a únava (nedostatek železa a kyseliny listové), osteoporóza, nespavost (nedostatek vápníku)
• Střevní potíže: průjem, zácpa, nadýmání a roztažení střev plyny, křeče tlustého střeva, Crohnova nemoc, divertikulitida
• Autoimunitní problémy: revmatická artritida, bursitida (zánět tíhového váčku), Crohnova choroba
• Nemoci nervového systému: nemoc motorických neuronů, určité formy epilepsie
• Mentální problémy: deprese, problémy s chováním, ME, nedostatek pozornosti

Originál článku: http://www.mercola.com/fcgi/pf/2002/oct/5/dangerous_grains.htm

Překlad: ing. Marek Jánský

 

http://www.intimnosti.cz/index.php?clanek=63

Intimnosti s Lenkou & Vladimírem (50)

Proč makrobiotika uzdravuje na pár let, ale nikoliv napořád? Zmatek kolem yin a yang. Kdo má pravdu? Tradiční čínská medicína, anebo novodobá makrobiotika, která čínskou tradici špatně opsala?

Guláš zvaný makrobiotika

V časopisech Vital, Regena, Regenerace aj. bývají publikovány články propagátorky makrobiotiky, jejíž jméno, Ing. Jarmila Průchová, není českým čtenářům ani televizním divákům neznámé. Tato žena je, díky své publikační činnosti, pokládána za odbornici ve zdravé výživě, energetické medicíně a makrobiotice. Pravidelně též pořádá kurzy orientální diagnostiky a makrobiotiky. Mnoho lidí ji zná jako autorku knih o makrobiotice.

Jejím velkým vzorem a učitelem je Michio Kushi, Japonec žijící v Americe, který převzal učení profesora orientální medicíny Nyoiti Sakurazawy, rovněž Japonce, na Západě známého pod jménem George Ohsawa. Problém je v tom, že Ohsawa vycházel sice z tradičního taoistického systému rovnováhy principů yin a yang, ale buď svévolně, nepochopením nebo nedopatřením NĚKTERÉ energetické polarity, resp. klasifikace ze skupiny yin překlasifikoval a zařadil jako yang, a jiné polarity, resp. klasifikace ze skupiny yang označil jako yin.

Nebo to udělal až někdo po něm, nedokážeme přesně napsat, neboť jsme neměli možnost číst Ohsawovy knihy v originále. Četli jsme ale u nás vydané knihy od jeho následovníků, Kushiho, Průchové aj. Bez přemýšlení a hlubšího zkoumání, se všude opakují stejné chyby. Osobně se domníváme, že tyto chyby vznikly v důsledku snahy o masové rozšíření a komerční využití makrobiotiky na Západě, především ve Francii a také v Americe, kde Kushi od padesátých let působí.

S rozšířením systému vzletně nazvaného makrobiotika (velký život) to moc těžké neměl. Lidé hledající ucelený stravovací systém, který by vedl k upevnění jejich zdraví a eventuální samoléčbě, neměli žádnou jinou tak zdánlivě komplexně propracovanou nabídku. Navíc tím, že je makrobiotika založena především na vařeném obilí všeho druhu, luštěninách, mořských řasách, sóji a sezónní zelenině, s odmítáním výrobků z kravského mléka, cukru a chemicky konzervovaných potravin, je zpočátku skutečně pro mnoho typů lidí lékem.

Je to dáno preferováním obilí, které v dřívějších dobách bylo běžnou každodenní potravou, zatímco dnes se smrsklo na knedlíky, chleba a rohlíky, přičemž do dvou posledně jmenovaných je často v pekárnách přidáván cukr a další nežádoucí přísady. Mořské řasy zase doplňují minerální látky, o které přicházíme pojídáním cukru ve stovkách nejrůznějších jídlech.

Konkrétních poučení o výživě je samozřejmě v makrobiotice mnohem více, a většina by byla prospěšná, KDYBY ostatní nebyly založeny na nepochopení pojmů yin a yang. Popravdě musíme napsat, že jsme oba s manželem před mnoha lety měli svá makrobiotická období, a je také pravda, že jsme si zdraví vylepšili, neboť makrobiotika je založena především na konzumaci v běžné stravě tolik chybějících obilovin.

Ale je také pravda, že po určitém čase, po několika letech, jsme začali mít znovu zdravotní potíže, a to opačného rázu než před makrobiotikou. Každý makrobiotik začne mít za několik let zdravotní potíže, záleží na konstituci jedince, na jeho předchozí stravě a na jeho poctivosti v makrobiotickém vaření. Může to být za 7 let, anebo už za 2 roky. Navíc makrobiotici dost často trpí pocity viny, když makrobiotický režim nedodrží a vybočí ze systému jiným jídlem. Je to dáno mj. poněkud generálským tónem knih Ing. Jarmily Průchové.

Obecným problémem, který způsobuje makrobiotika, je chlad, což byl také náš problém. Snadno jsme prochladli, nedokázali jsme v chladnějším podzimu pracovat na zahradě, protože se do nás všemi cestami vkrádala zima, manžel míval až fialové rty, jako dítě koupající se dlouho v rybníce. Byli jsme neustále velmi hladoví a často, a brzy jsme se unavili.

Tak jsme se poprvé obrátili na MUDr. Ludmilu Bendovou-Růžkovou, lékařku internistku, přední českou specialistku na tradiční čínskou medicínu. Je třeba přiznat, že to byla právě MUDr. L. Bendová-Růžková, kdo před lety začal československou veřejnost s makrobiotikou seznamovat, a Ing. J. Průchová patřila k jejím žákům. Doktorka Bendová si však při hlubším studiu tradiční čínské medicíny omyly makrobiotiky uvědomila a své dřívější názory zkorigovala.

Nebezpečnou chybou makrobiotiky je přeřazení NĚKTERÝCH energetických polarit, resp. klasifikací k opačným pólům. Tradiční čínská medicína (TČM) jasně definuje energetické polarity yin a yang. Pro lepší představu a pořádek v pojmech budiž napsáno, že TČM je systém prohlubovaný několik tisíciletí, neboť jeho začátky se datují přibližně do 3. tisíciletí před naším letopočtem.

TČM definuje energetickou polaritu yin jako něco, co je spíše chladné, pomalé, temné, těžké, klesající, postupující směrem dolů. Yin jsou také kontrakce (zmenšování, stahování, smršťování) a centripetální (dostředivá) síla. Z chutí jsou yin kyselá, slaná a hořká, dále kořeny, ryby, mořské produkty, sůl aj.

Naproti tomu energetická polarita yang je definována jako něco, co je spíše teplé, rychlé, světlé, lehké, stoupající, postupující směrem vzhůru. Yang jsou také dilatace (zvětšování, rozvolňování), centrifugální (odstředivá) síla a expanze (roztahování). Z chutí jsou yang sladká a pikantní (pálivá, štiplavá), dále listy zelenin, alkohol, bílý cukr, med aj.

Všichni víme, že existuje noc, a že jejím opakem je den, že existují protilehlé energetické stavy chlad a teplo, umístění dole a nahoře, lokalizace uvnitř a vně, pasivita a aktivita, tmavé a světlé charakteristiky, ženské a mužské bytosti, samice a samci ve světě živočichů, příp. rostlin, nadbytek a nedostatek, chronické nebo akutní nemoci, země a nebe atd. Všechny poprvé jmenované polarity řadí TČM k yin, naproti tomu druhé polarity řadí k yang.

Sami si jistě dovodíte, že introvert bude patřit k yin, neboť je spíše tichý, klidný, uzavřený, pasivně komuniaktivní a neprosazuje se. A naopak extrovert patří k polaritě yang, neboť je hlučný, pohyblivý, otevřený, aktivně komunikativní a prosazuje se.

Yin a yang jsou od sebe neoddělitelné, jedno obsahuje druhé, a v druhé se mění. Noc v sobě zahrnuje den, zima v sobě zahrnuje léto, a léto zahrnuje zimu. Prostě když yin nebo yang dojdou svého maxima, proměňují se ve svůj opak. Když zima (yin) dosáhne svého maxima chladu (yin) a dlouhých nocí (yin), začne se měnit ve svůj opak. Pomalu se prodlužuje den (yang) a zvolna se otepluje (yang).

Pak začne převládat spíše teplo a my se radujeme z jara (yang), i když yin stále existuje (noc, noční chlad, déšť). Když teplo dosahuje maxima, takový čas nazýváme létem (maximální yang). Ale yang se postupně vyčerpává, ubývá. Když léto (yang) dosáhne svého maxima horkosti (yang) a dlouhých dnů (yang), začne se měnit ve svůj opak. Yin se stává postupně silnější, až se vše změní zase v zimu, a my zalezeme ke kamnům, resp. radiátorům ústředního topení.

A jak v kuchyni? Například petržel, která roste v chladu, temnu a vlhku, a je tvrdší nežli maso, je vzhledem k jehněčímu masu, které je měkké, ohřívá a dodává sílu k fyzické práci, jednoznačně yin. Ale vzhledem k ledu na rybníce je petržel yang. Když budeme posuzovat jednotlivé části petržele, pak listy jsou více yang než kořen, střed kořene je více yin, pevnější, zahuštěnější než vnější část kořene.

Podobně při vaření. Potraviny pečené a smažené přijímají tepelnou úpravou více ohně (yang) než potraviny vařené ve vodě (yin). Takže vhodnou kuchařskou úpravou můžeme potravinám přidávat, čeho mají nedostatek, a ubírat, čeho mají nadbytek. Nebo můžeme potravinám jejich hodnoty ponechávat, a vhodně je doplňovat tak, abychom z hlediska energetických kvalit yin a yang dosáhli vyváženého jídla. Např. k pečenému či smaženému masu přidáváme dvojnásobné množství vařené zeleniny.

Ale vždy existují yin a yang současně, neboť jsou neoddělitelné! Nic a nikdo není jen čistý yin nebo jen čistý yang. Všechny věci, jevy, živá a neživá příroda, vše je buď více yin, nebo více yang, a už vůbec to neznamená, že se vše časem nebude měnit ve svůj opak.

Lenka Volmová

Zmatení pojmů

Ale zpět k problému, v němž se jedná o lidské zdraví. Michio Kushi a Jarmila Průchová do zmíněného systému, který je základem staročínské taoistické filosofie, vnášejí zmatek. Pokusíme se o jednoduché a srozumitelné vysvětlení. Tak třeba v knize Přírodní léčení makrobiotikou, vydané Východoslovenským nakladatelstvím v Košicích v roce1992, popisuje Michio Kushi na straně 290 mnoho jevů, a tyto jevy klasifikaje podle yin a yang.

Za yang mylně označuje kontrakci (stažení) a dostředivost, a zároveň tvrdí, že k zmíněnému patří introvert, ale z vlastností aktivita, pohyb a pozitivnost. Takového introverta bychom opravdu rádi poznali!

A další kontradikce (protimluv) není daleko. Jestliže Kushi mylně tvrdí, že yang je kontrakce, dostředivost čili pohyb z periférie do středu, pak je nesmyslné, když k yangu, byť správně, přiřazuje Slunce a oheň. Vždyť jak Slunce, tak oheň jsou známé enormně silnými vyzařováními do prostoru čili energetickými expanzemi od středu ven? Slunce a oheň buďto nejsou yang, anebo yang neznamená dostředivost! Pravdou je samozřejmě to druhé.

Jedním dechem pan Kushi chybně tvrdí, že yang je dostředivost a zahušťování, a zároveň správně tvrdí, že yang je aktivita. Každému je ale dostatečně známo, že např. svěrací kazajka (dnes ve formě injekce) člověku na aktivitě nepřidá, jelikož jej stáhne a zahustí. Podobně Kushi jedním dechem prohlašuje, že yang je dostředivost, ale současně záření, a zejména dlouhé vlny.

Ovšem září-li něco, ať už svíčka nebo maják na pobřeží, pak to září z jednoho bodu do prostoru, a nikoliv z prostoru do svého vlastního středu. A navíc kmitočtová aktivita dlouhých vln je mírná, a jsou tedy klidnější, yin. Kratší vlny jsou naproti tomu kmitočtově aktivnější, neklidnější, a proto rychlejší, yang.

V knize Cukr a sůl aneb Dva bílé jedy, v 1. díle vydaném nakladatelstvím Votobia v roce 1997, své mylné informace ještě opepřil tím, že k yangu, tedy podle něj k dostředivosti, stahování a zahušťování (chybně), ale současně k teplu, světlu, suchosti a aktivitě (správně), přiřazuje chladné klimatické pásmo. Zatímco k yin, kterou podle něj reprezentuje rozpínání a expanze (chybně), leč zároveň i chlad a temnota (správně), přiřazuje tropické klimatické pásmo! To je již opravdové rozloučení s rozumem.

Asi zbytečně dodáváme, že do tropů jezdíme proto, že je tam velké teplo a dlouhé dny, zatímco v chladnějších pásmech převažuje chlad, zima a kratší dny. A lidé jsou v chladnějším klimatu zpravidla méně aktivní a uzavřenější než horkokrevné národy z teplých slunečních oblastí. Pro technické typy poznamenávám, že železo se roztahuje neboli rozpíná teplem, a nikoli chladem, jak by musel podle svých tabulek dokazovat Kushi.

Myslím, že není třeba dalších příkladů. Zmatení základních principů v makrobiotické literatuře je nejenom tristní (smutné), ale též nebezpečné. Na vadných základech totiž nelze vystavět pevný a odolný dům, a tím méně lidské zdraví. Navíc pojmy yin a yang jsou dnes oblíbené a snad i moderní, a to nejen ve filosofii, lékařství, dietetice či taoistické sexuologii, ale též ve fyzice, astronomii aj. (Nejsou snad nuly a jedničky dvojkové soustavy nekonečnými variacemi yin a yang?)

Bohužel smysl zmíněných pojmů je nejčastěji vykládán podle deformovaných interpretací pocházejících z knih o makrobiotice, které jsou mylně považovány za normu. Nejdůležitějším úkolem pro skutečné znalce taoismu je proto uvedení obecně přijatých chybných klasifikací na pravou míru. A proto ještě stručný přehled energetických polarit, jak je všichni vnímáme v denních či nočních životech a jak jsou správně klasifikovány podle taoistické filosofie a podle TČM, pro niž je taoismus filosofickým východiskem.

K polaritě yin jsou dle taoistické filosofie přiřazovány chlad, vše pomalé, temné, těžké, dostředivé, dále kontrakce (stahování), směr dolů, chuť kyselá, slaná, hořká, sůl, ryby, kořeny, mořské řasy. Dále pak země, hmota, lokalizace uvnitř, tělo, žena, samice, vše tmavé, prostor, nedostatek, prázdnota, chronické nemoci, ale též sudé číslice, černá, zelená a modrá barva. Dále lidé, kteří jsou chladnější, s vlhčí kůží, introvertní, klidní, zasnění, nesmělí, ustrašení, se slabým hlasem, pomalí, bledí, intuitivní, se sklony všude přicházet pozdě.

K pojmu yang jsou naopak přiřazovány teplo, vše rychlé, světlé, lehké, odstředivost, expanze (roztahování), směr vzhůru, chuť sladká a pikantní (štiplavá, pálivá), maso zvířat, listy rostlin. Dále nebe, funkce věcí, lokalizace vně, mysl, muž, samec, vše světlé, čas, nadbytek, plnost, akutní onemocnění, ale též liché číslice, bílá, červená a žlutá barva. Taktéž lidé, kteří jsou teplejší, se sušší kůží, extroverti, aktivní, hyperaktivní, agresivní, zlostní a netrpěliví, se silným hlasem, rychlí, zarudlí, logičtí a dochvilní.

A jak je tomu mezi ženou a mužem? Žena (yin) vytváří, zatímco muž (yang) přetváří. Žena prakticky z ničeho vytvoří 3,5 kg živého tvorečka, a předá mu ze svého těla energii k jeho samostatnému růstu. A dále jej vyživuje mlékem z vlastního těla. K tomu ale potřebuje mužovu lásku, přesněji řečeno pozornost, úctu a ochranu. Muž zase ženě usnadňuje život tím, že hlínu reformuje v hrnce, stromy přetváří v nábytek či drobné předměty, kov přeměňuje v nástroje nebo zbraně, dokáže se tváří v tvář postavit nepříteli či nepřízni přírody, a ochránit tak ženu a děti.

K tomu ale potřebuje ženinu lásku, vděk a péči. Avšak dnešní svět je žel zaměřen k preferenci yangu před yin. Vyjádřeno v západní terminologii dnešní svět je patricentrický. Před klidným a pomalým vytvářením reálného lidského života má přednost neustálé přetváření hmoty ve výrobky a věci. Stálá touha po změně nachází svůj výraz v bludném kruhu nekonečného obchodování a konzumování.

Obecně jsou v dnešních patricentrických společnostech preferovány dravost, ctižádost, hlasitost, rychlost, přísnost, spěch, rozkazování, logické uvažování, enormní konzumace, rychlé a vysoké zisky, vysoké výdaje, skryté ovládání lidí prostřednictvím reklamy atd. To vše jsou typické vlastnosti mužů, příp. mužsky se chovajících žen.

A kde je místo pro pomalý, leč přirozený růst v rámci velkého ekologického celku? Kde je místo pro pochopení, naslouchání, vychutnávání, meditaci, odpočinek, mazlení, soucit s druhými, pro vyhovění přáním a potřebám druhých? Kde je místo pro typické projevy žen, a jejich ženských vlastností? Představa, že by se všechny ženy chovaly mužsky, je hrozivá, leč není z oblasti pohádek od Walta Disneye, což je lidem, ženám i mužům, jistě známo z denního života.

Hlubší poznání spojitosti a neoddělitelnosti polarit yin a yang, ženského severního a mužského jižního pólu, uvědomění, že póly se vzájemně prolínají a ovlivňují, že společně vytvářejí vyšší entitu, takové poznání poskytuje též novou odpověď na otázku, proč vlastně žena potřebuje muže a proč je muž přitahován k ženě. (Pro méně dovtipné dodáváme, že muž nepotřebuje ženu a že žena není přitahována k muži.)

Ale nesmíme zapomenout, že nikdo z nás není jen yin nebo yang. Jsou chvíle, kdy projevujeme vlastnosti yin charakteru, tehdy máme pochopení pro druhé, dokážeme druhým naslouchat a jsme ochotni plnit jejich přání. A jindy naopak prosazujeme svá přání, a proto chceme, aby nám druzí byli nápomocní, aby nás poslouchali. To se pak prosazuje náš yang.

Pochopení zmíněné proměnlivosti a znalost vyvažování yin a yangu, to jsou cesty k dlouhému a vyrovnanému životu.

Vladimír Volma

Následující část stránky